Není Kůlna jako kůlna

Jako kluci jsme měli kůlnu jasně zařazenou. Dodnes si umím dost přesně představit kůlnu v Blažkově a Kněžicích, kam jsme často jezdili. Zvláštní harmonie pořádku i nepořádku, králíci v dřevěné králíkárně, plno voňavého dřeva, špalky, sekery, králičí kůže… Kůlna v Moravském krasu není taková. Není dřevěná, je kamená nonplusultra. A když o tom přemýšlím: během těch 120 tisíců let – tak dlouho je přítomnost lidí v této jeskyni archeologicky zaznamená – tu také měly místo dřevo, sekery, králíci (ale asi také medvědi, vlci, lvi…). Takže: Kulna, sedí ten název nejen tvarem, ale i jinými znaky.

S cílem jeskyně Kůlna jsme vyrazili s odhodláním. Na místě se ale trochu situace změnila. Jeskyně Kůlna je součástí Sloupsko-šošůvských jeskyní. Tak tento kompletní plán si necháme na jindy. Ale stejně tak bylo dost co prožívat. Přitažlivý byl Sloupský potok, který právě u vstupu do jeskyní mizí v ponoru v místě Staré skály. Potok teče těsně kolem skály, které se říká Hřebenáč a vznikl v pradávných dobách v propadech starých jeskyní.

Oběd venku je nádherný zážitek. Opět jsme vzali náš šedivěčervený ešus a ohřáli si brambory se švédskými masovými kuličkami. No a na závěr – dezert a čerstvě vařená moka-káva.