Lhota – Rokštejn – Kněžice… prostě Vysočina

Panská Lhota je rodnou obcí naší babičky/prababičky Antonie Nešporové, rozené Partlové. Teprve před pár dny jsme se dozvěděli, že na základě pramenů (zřejmě gruntovní kniha ve Lhotě) se příjmení Partl vytvořilo kolem 18. století, kde ve Lhotě bylo více Vlachů, a tak podle jednoho z nich se na jedné z chalup začalo říkat u Bartlů, protože se hospodář jmenoval Bartoloměj – zkratkou Bartl. A odtud už krátké cesta k příjmení Partl.

Zastavili jsme ve Lhotě na návsi u čísla domu 10, kde náš rod Partlů dříve žil. Nacházíme jej během času i na Lhotě 1. Naše babička Antonie se ale narodila na adrese Panské Lhota 47, protože synové sedláků si museli nacházet další místa k životu, sedlák na domovském gruntu zůstával jen jeden. Nad obcí je krásný kostelík zasvěcený Antoninu Paduánskému. Zde je asi jedna ze stop, proč byla babička pokřtěná právě jako Antonie. Na přilehlém hřibitově najdeme příjmení, která se nacházejí i ve starých matrikách. Na tří náhrobcích jsem našel i příjmení Partl, asi podle toho, jak se jednotliví Bartlové-Partlové usazovali v jednotlivých chalupách. Jeden pán, věkem přes osmdesát, se kterým jsem se dal do řeči a který měl na stříšce kůlny vyhřívající se kočku, mi ukázal, kudy se vydat na adresu Panské Lhota 4, kde asi naše babička za svobodna žila a odkud se vdávala. Byl to bývalý místní hostinec. Ukázalo se, že dobře zná strejdu Fanouše z Kněžice. Po vnější průzkumu domu (dvůr byl otevřený) jsem se o kousek dál potkal s bodrým pánem, ukázalo se, že to je Jarda Fejta (jeho babička se taky jmenovala Partlová, takže zřejmě vzdálený příbuzný). Skvěle jsme si popovídali, volal odtud svým rodičům, abychom zjistili nějaké informace k Partlům. Skrze něj se také podařilo za chvíli popovídat s někým z rodiny ze Lhoty 4 (telefonát ho vytáhl z postele, byl po noční). Prošel jsem trochu dědinu, obešel rybníčky, dostal se i k č.p. 1 a 47. Více informací zjistíme snad později.

Holky mezitím vyrazily k Rokštejnu – je to jeden z nejstarších moravských hradů podunajského typu, pochází z 80. let 13. století. Velice působivé misto. Původně se hrad jmenoval Ruteštejn podle Rutha (Hruta) z rodu Hrutoviců, který jej pravděpodobně po roce 1270 založil. Byli to ti Hrutovici, kterým patřila obec Kněžice v té době. Velké archeologické vykopávky zde prováděl profesor Zdeněk Měřínský se svým týmem.

Přijel jsem trochu divočejší cestou za dámskou skupinou, holky měly v té době hrad už prochozený. Hrad byl toho dne celý náš, nikde ani živáčka. Odtud jsme se vydali přes Přímělkov do Střížova, kde jsme v místním vyhlášeném mlýně nabrali opravdu hromadu mouky (v klidu, ta hromada byla v pevných sáčcích; když mi jeden pětikilogramový sáček plnou vahou spadl na schody, neprotrhl se). V Brtnici jsme projeli oba krásné mosty se sochami a na náměstí, kousek od zámku, jsme si koupili kebab.

Potom už naše cesta vedla do Kněžic. Opět se skvělým přijetím, setkáním a povídáním: strejda Fanouš, teta Mařenka, Štěpánka s holkama i Ondřej. Trochu jsme se zdrželi, protože v závěru jsme procházeli staré fotky. Jednu z nich přikládám, je to fotka svatby Antonína Nešpora a Antonie rozené Partlové, svatba se konala právě v Panské Lhotě, fotka je před stodolou na adrese Panská Lhota 4.