Energická Praha

Byl nejvyšší čas vyrazit pořádněji do Prahy. Napadlo nás, že když vyrazíme do Prahy v březnu, tak třeba nebude tak plná turistů, než bývá v plné letní sezóně. Částečně se to potvrdilo.

Sobotní édpolední cesta k hlavnímu městu byla klidná, a na březen trochu víc mrazivá – na Vasočině kolem Jihlavy to byla chvíli i taková dálniční vánice. Protože jsme si oběd chtěli dát po cestě, zastavili jsme na u tradiční restaurace U rybiček a tam si dali pořádný rybí oběd.

Našli jsme dobré bydlení v hotelu Energie, včetně snídaně. Když jsme tam přijeli, zdálo se, jako bychom byli jediní klienti. Ale v pozdním večeru se zvuky přicházejících na chodbách ozývaly. Protože jsme v tu sobotu přijeli odpoledne a podařilo se nám rychle ubytovat, byla ještě dobrá příležitost vyrazit na první pražskou vycházku. Rozhodli jsme se pro Staroměstské náměstí. K zastávce to bylo asi 300 nebo 400 m pěšky, potom jedna zastávka autobusem na stanici metra Motol, a odtud jsme se příjmo bez přestupu dostali na Staroměstskou. Byla to první zkušenost s metrem pro naše holky.

Uličky Starého Města sice prázdné nebyly, ale přesto se to docela dalo, Dostali jsme se na náměstí, nakoukli jsme do kostela Československé církve husitské. Je to kostel svatého Mikuláše, stejně jako kostel na Malostranském náměstí (tam snad příště). Prošli jsme kolem radnice, a viděli jsme, že nám k odbití orloje zbývá skoro hodina a tak byla dobrá příležitost zajít na kafíčko do Skautského institutu. Přestože je to adresa Staroměstské náměstí 1, byl vchod ke skautům tak skvěle nenápadný, že jsme ho aspoň dvakrát přešli. Zajít sem byl skvělý tip ze dvou stran: od strejdy/švagra/bráchy Pavla, a od „kluků z Prahy“, kteří mají svoji filmovou veselou a ispirativní tvorbu na youtube. A vůbec filmeček od „kluků z Prahy“, který nabízel Prahu z pohledu dětí, nás v podstatě doprovázel celé třídenní v Praze.

Skautský institut opravdu dýchá svou atmosférou, cítili jsme se tam skvěle. Rádi se znovu vrátíme. Zavčas jsme ale zaplatili, abychom se po pár krocích dostali před Staroměstský orloj, kde už bylo docela husto. Bylo to chvilička, a za chvílí už zazvonění spustilo ten fascinující okamžik, kdy světoznámý orloj znovu ožil. Pro nás to bylo v 17 hodin. Pokus projít se ještě po Karlově mostě tentokrát nevyšel, protože na mostě bylo hodně velké lidské hemžení. Odložili jsme tuto část. na jiný den. Vydali jsme se tedy už přímo na hotel, trošku s nejistotou, co budeme dneska večeřet. Nakonec to vykrystalizovalo tak, že v hotelu byla taková pohostinná samoobslužná kouzelná almara, kde z bohaté nabídky jsme po vhození patřičné částky vytáhli dvě bagety. Před tím si ale s námi prosklená skříň trochu pohrála – první vybraná bageta s řízečky se šprajcla o sklo a nespadla dolů do výdejního zásobníku. Ani přivolaná paní recepční si s tím nevěděla rady. Další volby ale už dostupné byly, a tak nám nakonec ty bagety se zásobami z domova úpně stačily.

Ráno jsme se vydali na hotelovou snídani v ceně, klasika plus čerstvě nasmařená míchaná vajíčka a skoro domácí buchta. Lidí bylo na snídani tak plus mínus třicet. Opět jsme se vydali na autobus a na metro, vystoupili jsme na Můstku. Tento nedělní den byl ve znamení kostela Panny Marie Sněžné, dětské mše, Františkánské zahrady, pasáže Světozor. Tam jsme zašli do čínské restaurace, a po obědě nakoupili v téže pasáži hromadu želé bonbonů a stejnou hromadu lékorek – v prodejně Pedro (Vodičkova 39). Pak jsme se vydali přes pasáž Lucerny, kde jsme se potkali s koněm vzhůru nohama. Odtud jsme už směřovali ke koni s nohama jak má být, a jen pár kroků to už bylo k Národnímu muzeu. Je to skvělé muzeum, kde vás pobaví třeba už jen výtahy, u nichž nikdy nevíte, jestli na ně budete čekat minutu nebo třeba i 15 minut. Užívali jsme si krásu budovy, která byla ve své současné podobě otevřená 18. května 1891, její historie je však i ještě starší. Prošli jsme sály, které dokumentují počátky života na Zemi, Další prostory ukazovaly světovou faunu. Pozoruhodná byla i část, která se věnovala české historii. Nicméně nádech zahlcení se v závěru také dostavil, a tak odtud jsme jeli už domů a na večeři. Večeře byla s podobným menu jako včera. Tentokrát jsme si před večeří stihli zahrát i naši oblíbenou hru „vlajky“.

No a třetí den byl hlavně dnem Karlova mostu, Kampy a Petřína. Rozloučili jsme se už ráno na hotelu, a autem se přiblížili strategicky trochu blíž domů, blízko metra, kousek od Smíchovského pivovaru. Parkování placené, ale trochu s jistotou, že tam někdo hlídá a že se dá zaparkovat. S přestupem jsme se znovu jako v sobotu dostali na stanici Staroměstská, prošli kolem Rudolfina a Salvátora. Na Karlově mostě jsme zažili skvělou skupinku jazzmanů. Odtud to bylo kousek na Kampu. Tu jsme začali dětským hřištěm, prošli jsme si malebné náměstíčko, téměř bez lidí, potkali jsme miminka Davida Černého a oblažili ducha i tělo v kavárně, která je ve vile, kde žil Josef Dobrovský a Karel Werich. Je zde skvělá kavárna-cukrárna. Pěšky jsme se přes Sovovy mlýny dostali až k lanovce na Petřín. Jak petřínská mašinka vystoupala až nahoru, trochu jsme to tam prochodili a dali si ve stánku pod rozhlednou oběd: hranolky a bramboráčky. Veselý pán koupil Aničce a Lidunce lízátka. Vydali jsme se k pavilonu se zrcadlovým bludištěm. Tam jsme si to skvěle užili a přes petřínské dětské hřiště pak už opět lanovkou, a dole místní tramvají k autu.

Praha byla fajn těšíme se na další objevování.

Protože před cestou do Prahy jsme si prožili i skvělé setkání s dědečkem Míťou, tetou Martou, tetou Míšou a strejdou Pavlem v Björnsově sadu, přidáváme v galerii i pár fotek z parku.