Jarní Anthropos – od sklepa až skoro po půdu

.Anthropos je opravdu úžasné muzeum. Je to odhad, ale myslím, že se může řadit k těm světovým ve své oblasti. A když si člověk představí, kolik mravenčí dlouhodobé práce stojí za těmi sbírkami, a kolik historických a antropologických a jiných objevů je možné získat pod povrchem zemským – přes archeologii, tak se tají dech. I když jsme v Anthroposu byli hodně hodin, snad čtyři, možná více, přesto jsme to dost dobře dávali, pořád bylo nad čím žasnout.

Trochu jsme se tam dostali skrze malý příběh: šlo o pozvání a nabídku pana doktora Petra K., kterýho jsme náhodou potkali asi před dvěma nebo třemi lety na Obřanském hradisku. My jsme se tam stejne jako on trochu přehrabovali a v trochu rozmoklé orné půdě hradiska, kdy z hlíny lezou malé poklady staré tisíce let. I my jsme našli krásný fragment hliněné nádoby. Dali jsme se do řeči, a ukázalo se, že mluvíme s uznávaným archeologem spojeným s Anthroposem a Moravským muzeem. A když jsem ho po pár letech poprosil přes email, jestli by se pokusil časově určil ten zlomek keramiky z Obřanského hradiska, byl velmi vstřícný a nabídl nám volný vstup do Anthroposu. Samozřejmě jsme přijeli a po jarních virózách jsme nakonec (pár dní před ukončení výstavy v podzemním podlaží) do anthroposu dostali 26 března 2023. Zima byla celkem solidní, ale to nám nevadilo. Po kostele na Petrově a malou podbalkonovou návštěvou u dědečka Míti jsme kombinovaně autem a emhádé dostali k branám paláce pravěku. Podařilo se nám domluvit s ochotnou paní na kase ten volný vstup, měla nás záznamech, nádhera!

A v tomto čase právě probíhaly v Anthroposu dvě velké výstavy: Nejstarší šperky a ozdoby těla a Archeologie z nebe. A tak po nákupu vstupenky s cenovkou 0 Kč, jsme se rozhodli vzít to od podlahy, nebo spíše přímo od sklepa, protože ta první výstava o pravěkých špercích byla v příšeří podzemního podlaží. A tak v šerosvitu velkého prostoru, jakoby to byla skoro jeskyně Pekárna, jsme objevovali krásy šperků lidí, kteří se takto zdobili před hodně tisíci lety. Samozřejmě nejvzácnější a nejpůsobivějším šperkem této expozice byla právě Věstonická venuše – v originálu. Síla, nádhera.

Další aktuální expozicí byla ta o archeologii skrze sledování krajiny z výšky, kde vystupují staré stopy zaniklých objektů a artefaktů, které dávno zanikly. Přesto rozdílná vegetace nebo terénní linie z výšky prozradí, že zde něco dávno pradávno bylo. Je to skvělá speciální forma archeologie – letecká archeologie. Dnes se možnosti rozšířily o hodně víc, když k fotografujícím letadlům přibyly i drony. Tato výstava byla vynikající i tím, že zde bylo několik zážitkových míst: 1) létání s dronem skrze herní ovladač a obrazovku, 2) desková hra Archeologie z nebe (bylo možné si přinést i domů – složený prospekt), 3) skládání pravěkých vesniček z dřevěných domečků a stromů (šišky) a improvizovaních rybníčků, a 4) budování terénu z mořského písku, na který se zvrchu promítala aktuální vrstevnicová grafika. A k tomu ještě interaktivní kvíz o archeologických objevech na velké dotykové obrazovce.

No a třetí a největší část je stálá výstava v Anthropusu s názvem: O původu člověka a vzniku kultury. tato nosná část muzea je na veliké ploše prvního, druhého i třetího podlaží. O tom by bylo hodně hodně co psát, lepší je ale do Anthroposu zase někdy znovu zajít.