Za Café-Robotem do UP muzea

Protože tuto neděli nás počasí moc nelákalo na další jeskynní akci, rozhodli jsme se pro výlet kulturní. Zavítali jsme do Uměleckoprůmyslového muzea. Je součástí Moravské galerie. Základní dojem: pestrost, barvy a nadšení. První, co nás mohlo oslovit, byl krásný volný prostor foyer. Vše je skvěle zařízené, vlevo pokladna, zvláštní i tím, že vlastně ani nemusíte platit, když nemůžete nebo nechcete. Dali jsme dobrovolnou částku do velké plexisklové krabice. Na kase se dá ale leccos zajímavého koupit, nebo si v případě některých nestálých výstav vstup zaplatit. Ve volném prostoru foyer jsou svěžím způsobem vpravo umístěné skříňky na kabáty a zavazadla. Pozoruhodností dvorany je „balónkový strom“, taková instalace balónků různého druhu (kopačáky, tenisáky, golfové míčky, vánoční baňky…), která sahá od podlahy přízemí až nahoru k ochozům dalšího patra.

K největším zážitkům je seznámení s Café-Robotem. Je to průmyslový a samozřejmě i umělecky zpracovaný robot firmy ABB, který vám udělá kafe se vším všudy – i se skleničkou vody, táckem, lžičkou a sušenkou. A světe div se ještě víc: vyfotí tě a v pěně na kávě vidíš svou milou tvář (u nás obou kafařů ty tváře milé byly určitě a dobře jsme se u toho bavili všichni čtyři).

Pak už jsme jen obdivovali, co muzeum skýtá návštěvníkům. Ve volném prostoru zde byla k dispozici výstava sedacího nábytku mladých designérů „Lexová&Smetana: Out of the Blue„. V místnosti vlevo je k vidění úžasná – „Jeskyně – panorama designu“. Výstava s historií disignu je poskládaná ani ne tak z textů, ale z příkladových exponátů, každý ve své vitrínce, aby ta krása prostě dobře vynikla. Je to tam i s takovým patrem z kovové konstrukce, tedy užitek i zábava se zde dobře potkává. V horním patře jsme procházeli BLACK & LIGHT DEPO, rozsáhlá výstava skla, keramiky a porcelánu, kurátory jsou Maxim Velčovský a Radek Wohlmuth. Další místnost představuje výběr z tvorby Liběny Rochové, legendy českého oděvního designu.

No a nesmíme zapomenout i prozkoumávání okolí budovy. Na velkém prostranství za budovou jsme obdivně zkoumali „MRAK“, jakousi obří stříšku z železné konstrukce a plastu. Mrak ve večerních hodinách hýří zřejmě různými barvami, a společnost, která se po ním setkává, je jistě inspirující. A tak nám zbývá k prozkoumání a společenskému hýření nejen nejen noční mrak, ale i dost prostor v samotném muzeu, které jsme zatím ještě neprošli. Co ale budeme jistě opakovat znovu, je celkem jasné, stavíme se k robotovi na kafe.